Většina multivitamínů plní etiketu nejlevnější formou, která projde: kyselina listová místo folátu, kyanokobalamin místo methylkobalaminu, oxid hořečnatý místo chelátu. Řádek na etiketě zní stejně — marže zní líp.
Foundation 01 si napsal jedno pravidlo a použil ho všude: pokud lépe vstřebatelná nebo aktivní forma existuje a důkazy ji podporují, použijeme ji.
Kde to pravidlo rozhodovalo
- Folát jako Quatrefolic® — glukosaminová sůl (6S)-5-methyltetrahydrofolátu, tedy přímo forma, kterou tělo používá. Zhruba 40 % populace nese varianty genu MTHFR, které přeměnu kyseliny listové zpomalují; 5-MTHF ten převodní krok přeskakuje.
- B12 jako methylkobalamin, ne kyanokobalamin.
- B2 jako riboflavin-5′-fosfát — aktivní koenzymová forma.
- Hořčík, zinek a měď jako bisglycinátové cheláty — plně reagované formy se smysluplným vstřebáním, místo oxidů, které fungují spíš jako projímadlo.
A kde ne
Stejné pravidlo říká i druhou věc: když dražší forma nemá oporu v důkazech, nekupujeme ji kvůli marketingu. Proto je vitamín C obyčejná kyselina L-askorbová a B6 pyridoxin hydrochlorid — formy, které jsou v běžných dávkách dobře prozkoumané a spolehlivé.
Aktivní a chelátové formy stojí víc na kilogram. Ale etiketa, kde je u každého řádku přiznaná forma i dávka, je celý příběh „ve formách, které tělo umí využít".